Útočný úder - činnost paží při útoku:

Útočný úder je metoda smečování míče do soupeřova hřiště. Žádná jiná sportovní dovednost v nějakém sportu není podobná této. Příčinou je fakt, že hráč musí udeřit míč tak tvrdě, jak jen může, zatímco je vysoko nad zemí. Nemůže se opřít o plochu jako při házení. To znamená, že musí používat tělo zvláštním způsobem - tělo musí vyvažovat samo sebe. Jednotlivé segmenty těla vzájemně kompenzují své pohyby tak, aby si tělo ve vzduchu zachovávalo vyváženou svislou polohu, což mu umožní předat co největší impuls míči, udělit mu maximální možnou hybnost. Nežádoucí pohyby mohou vést ke značným ztrátám energie, která pak nemůže být předána míči.

Synchronizace švihu paží vpřed s odrazem je důležitá. Předčasný švih by znamenal jejich zastavení v poloze nad hlavou v okamžiku, kdy by tělo hráče bylo na cestě vzhůru, a to by zbrzdilo stoupání hráče. Při pozdějším zahájení švihu může dojít k tomu, že hráč nebude schopen provést úplné napřažení smečující paže, což by bylo na úkor razance útoku. V okamžiku, kdy se paže dostanou nad úroveň ramen, začne se pravá ruka ohýbat v lokti, loket je tažen vzad tak daleko, že i pravé rameno se posune vzad a hráčův trup se natočí (otevírá se) k přilétajícímu míči.

Při nápřahu pravé ruky je její loket stále udržován nad úrovní ramene. Předloktí napřažené paže je téměř vodorovné, ruka je v zápěstí uvolněná a dlaň směřuje vzhůru a tím udržuje čelní orientaci těla ve směru vedení útoku. Nechá-li hráč při odrazu tuto ruku nečinně viset podél těla dolů, pak rychlé napřažení pravé ruky otočí jeho tělo ve vzduchu levým bokem k síti a hráč je nucen v této nevýhodné pozici smečovat.

Úder do míče je prováděn rychlým švihem paže. Švih paže je prováděn po segmentech se sčítající se silou a stupňující se rychlostí. Úder zahajuje pohyb ramene vpřed, iniciovaný torzí trupu, následuje poněkud rychlejší pohyb nadloketní části paže vzhůru a vpřed. Na to bezprostředně navazuje rychlý švih předloktí nahoru a vpřed. Posledním segmentem zrychlujícího se pohybu je ruka, která dosedá na míč patkou dlaně (zezadu, poněkud pod středem míče) a rychlým seknutím zpevněné ruky zasáhne míč celou dlaní s rozprostřenými prsty. Tím se ruka dostává zezadu nad míč, který tak může umístit do libovolného místa soupeřovy poloviny hříště. Zpevnění ruky a maximální zapojení zápěstí umožní předat míči co největší hybnost. Uvolněné zápěstí by pohltilo při nárazu do míče značnou část energie švihu paže, která se tak ztrácí a nemůže být předána míči. Při hodně uvolněném zápěstí se ruka nedostane nad míč, naopak míč podsekne v jeho spodní části, čímž mu udělí zpětnou rotaci a tak prodlouží jeho dráhu letu, aniž by mu udělila potřebnou hybnost.

Hybnost udělená míči při smečování je funkcí rychlosti švihu paže. Zároveň se zde účastní faktor momentu síly (je to součin síly a ramene páky – délky paže), proto je pro plné využití síly potřebné mít v okamžiku úderu paži nataženou. Je důležité, aby kontakt s míčem při smečařském úderu probíhal v dosahu plně natažené smečařovy paže.

Dolní část těla, zvláště kyčle, vytváří základ vyváženého těla ve vzduchu. Postavení hráčových kyčlí je nejdůležitější pro smečařovu sílu ve vzduchu. Na nápřah pravé paže plynule navazuje zpětný pohyb pravého ramene vpřed prováděný zpětnou torzí trupu. Tento pohyb je vyrovnáván pohybem levé nohy vpřed, což udrží kyčle v původní poloze. Nedostatečný pohyb levé nohy vpřed se může projevit zpomalením švihu smečující paže, tudíž snížením razance úderu. Nesmečující paže pohybem vzhůru při nápřahu zabraňuje přetočení smečaře bokem k síti a následným pokrčením a spouštěním dolů při provádění úderu pravou paží kompenzuje úder do míče a prodlužuje dobu, po níž se hráč udrží ve vzduchu (mrtvý bod).

Ilustrační videoukázka:

Text: V. Císař - Volejbal (2005)
Foto: P. Juda, A. Broulík
Video: P. Juda
Vložil: P. Dostál

Sdílet