Základní technika:

Výchozí postavení hráče

Základní postoj - předpokladem pro blokování je optimální postoj hráče. Blokař stojí čelem k síti, chodidla má mírně od sebe, ramena souběžně se sítí a sleduje činnost soupeře. Paže jsou ohnuté v loktech, dlaněmi na úrovni ramen, někdy i spuštěné vedle těla. Kolena jsou mírně pokrčená. Hmotnost je přenesena na špičky chodidel, jejichž vzdálenost od sítě činí asi 30-50 cm.

Poloha paží - hráč by neměl mít ruce zdvihnuté příliš vysoko. Někteří hráči je zvedají příliš vysoko, mají je prakticky propnuté, což je nepohodlné postavení vzhledem k mírně pokrčeným nohám. Na začátku pohybu pak hráč spouští ruce dolů, čímž ztrácí čas. Správná poloha paží umožňuje hráčům šetřit drahocenné sekundy.

Poloha nohou - výchozí pozice by měla být nízko a na mírně pokrčených nohou. Toto je optimální pozice pro hráče jak kvůli rychlému pohybu podél sítě a k dosažení maximálního výskoku, tak v případě, že hráč bude provádět akci na místě bez přesunu. Postoj s nataženýma nohama je v tomto prvku techniky nejčastější chybou.

Akce blokaře bez předchozího přesunu

Výchozí postoj pro akci bez přesunu vychází z postoje popsaného výše a liší se pro blokování rychlého útoku prvním sledem a útoku po vysoké nahrávce.

Blokování rychlého útoku na místě

Střední blokaři mají někdy širší postoj, mírné pokrčení nohou v kolenou, holeň mírně vpřed. U středových hráčů (též u krajních hráčů při blokování ve středu) je postavení hlubší (ohnutí v kolenou) a u některých je vidět i přešlapování na místě. Obojí je důležité pro rychlost výskoku.Touto technikou se sice obětuje několik centimetrů výskoku, ale její použití umožní provést odraz rychleji.

Postoj ve snížené poloze při blokování je velmi důležitý pro výskok na středu sítě proti rychlému útoku. Blokař totiž nemá čas vyskočit s úplným protipohybem, což je přirozený pohyb sportovce při provedení maximálního výskoku (viz dále).

Blokování útoku po vysoké nahrávce bez předchozího přesunu

U krajních hráčů (při blokování vysokých míčů) je naopak vhodné, aby stáli na napnutých nohách v přirozeném postoji, protože ohnutí v kolenou a následné napnutí, které je u středových hráčů zdržením, je zde žádoucí pro časování bloku.

Odraz - odraz k výskoku začíná ohnutím v kolenou do úhlu okolo 90° (obr. 6), spuštěním rukou níže a předkloněním v kyčlích. U středních blokařů je někdy kvůli nedostatku času úhel větší (obr. 7). Záda jsou při pohybu rovná. Toto je fáze, která vyvolává předpětí k následné fázi překonávající dynamický pohyb vzhůru. Využívá se především čtyřhlavých svalů stehenních, svalů lýtkových a také rychlého pohybu paží vzhůru.

Činnost paží - při maximálním výskoku do výšky jdou paže těsně před odrazem vzad až za tělo, a pak v době oporové fáze následuje prudký švih dopředu a výbušně nahoru. Tento pohyb se sčítá se silami vytvořenými dolními končetinami a trupem. Paže se dále pohybují před sítí směrem nahoru s tendencí přímo a co nejrychleji pronikat nad sítí do pole soupeře.

Paže se trčí šikmo vzhůru a jsou stále napnuté rovnoměrně od sebe vzdálené (méně než 20 cm). Prsty jsou roztažené, palce směřují proti sobě na vzdálenost 4 – 6 cm. Zápěstí je zpevněno a pro útočný blok mírně ohnuto dolů, pro obranný blok je ohnuto mírně vzad. Blokaři s vysokým dosahem nechávají paže mírně pokrčené, aby mohli podle potřeby s pažemi na bloku manévrovat.

Blokování po přesunu - typy blokařských přesunů

Častěji než vyskočit z klidu musí blokař nejprve provést přesun stranou do místa, kde se bude blokovat. Pro tento pohyb stranou se používají úkroky, překroky a běh. Pohyb stranou během a úkrokem jsou základními druhy přesunů, které jsou ve hře zastoupeny nejčastěji.

Krátké přesuny (zhruba do 2 m) - úkrok

Měly by se použít jeden až dva úkroky. Hráč se pohybuje rovnoběžně se sítí, obrácen čelně k soupeři. Provádí úkrok vnější (směrovou) nohou a přísun druhou nohou. Vnější nohou zabrzdí pohyb a vnitřní přisune do odrazového postavení. Krajní blokaři používají častěji úkroky, středoví hráči je používají především při blokování ve středu sítě.

Delší přesuny - běh

Blokař by se měl jednoduše otočit, běžet a odrazit se podobným způsobem, jakým se odráží k útočnému úderu. Při přesunu doleva, tj. do zóny IV je krokosled stejný jako u smečařského rozběhu, ale doprava, tj. do zóny II je nutné, aby hráč končil přesun došlapem na pravou nohu, což je pozice opačná než smečařský rozběh. Pravákům je přirozenější přesun doleva (smečařský rozběh), levákům naopak přesun doprava.

Během, překrokem nebo úkrokem?

V současném volejbalu je možno vidět, že hráči (jak středoví, tak krajní) zařazují i na kratší vzdálenosti překrok. Důvody jsou následující:

1) Hráči se musí přesunovat velmi rychle na větší vzdálenost. Pro tento typ přesunu se nejlépe hodí klasický běh, kde rovina ramen je kolmá na síť s následnou rotací trupu těsně před odrazem. Protože úspěch při blokování je do značné míry limitován perfektním zvládnutím této techniky, věnuje se jí v tréninku mnoho času. Technika závěru akce je tudíž tak zautomatizována, že se hráčům jeví jako přirozená i na kratší vzdálenost.

2) Při kolektivním bloku se v poslední době klade důraz na to, aby hráči harmonizovali vzájemně své pohyby z důvodu konečné perfektní kompaktnosti bloku. Čím je vzdálenost, po které se kolektivní blok přesunuje, větší, tím složitější je celá akce na sladění. I zde věnují trenéři maximum pozornosti imitačním i herním cvičením zaměřeným na automatizaci celého aktu. Proto tuto techniku zařazují hráči i na krátkou vzdálenost, někdy dokonce při dostatku času z důvodů rytmizace i na místě. S tím souvisí i další jev. Krajní hráč má dostatek času, ale záměrně setrvává déle v pozici uprostřed sítě a vyráží později, aby sladil svůj rozběh se středovým hráčem, který musí často vyrazit o něco později.

Varianty základních přesunů na krátkou vzdálenost

Úprava postavení - velmi krátký úkrok

Někdy je v utkání vidět pohyb, který bychom nazvali jako velmi krátký úkrok. Vede v podstatě pouze k úpravě již zaujatého postavení s ohledem na konečnou délku nahrávky nebo převážně bráněný směr. Provádí jej krajní i středoví hráči.

Úkrokový dvojkrok

Děje se na krátkou vzdálenost dvěma úkroky, zakončenými přísunem nesouhlasné nohy. V podstatě se tímto druhem pohybu znovu jenom upravuje postoj do optimálního postavení vůči délce nahrávky soupeře.

Tříkrok s překrokem

Děje se rovněž na krátkou vzdálenost, krátkým úkrokem směrovou nohou (nebo pouze jejím odlehčením), následuje překrok nesouhlasnou nohou a dokrok směrovou nohou. Z hlediska posloupnosti kroků je to v podstatě obdoba přesunu během, ale na krátkou vzdálenost a v jiném tempu i rytmu. Je to kupříkladu pohyb krajního hráče z postavení blokařů "od středu", ale na krátkou vzdálenost ke kraji sítě.

Akce nohou a paží při přesunu

Akce nohou

Přesun by měl začínat tzv. směrovou nohou. Směrovou nohou rozumíme nohu, která odpovídá směru následujícího pohybu, tzn. pravou nohou doprava (do zóny II) a levou nohou doleva (do zóny IV). Termín směrová noha by bylo vhodné používat pro rychlé porozumění. První krok směrovou nohou bývá krátký, někdy dokonce nepatrný, pouze jakési odlehčení směrové nohy, ale pohyb by měl tímto krokem (krůčkem) vždy začínat a krokem směrové nohy by měl i každý přesun končit. Je vhodné, pokud je směrová noha v momentě začátku pohybu odlehčena a váha je na druhé noze. Začátek pohybu právě směrovou nohou vyhovuje i situaci, kdy po povyskočení středového hráče následuje ze strany soupeře útok zhruba 1 - 1,5 m od místa prvního sledu (např. úder č. 5). V tomto momentu provede blokař pouze úkrok odlehčenou směrovou nohou.

Jinými slovy směrová noha je odlehčená a připravená jak pro úkrok, tak pro běh a blokař volí druh přesunu podle vzniklé situace.

Pevný krokosled

První krok (směrový) - provádí se souhlasnou nohou do směru, odkud je veden soupeřův útok (obr. 8). Jak bylo uvedeno, tento krok bývá zpravidla kratší. Bývá nazýván směrovým, protože má za úkol začít pohyb do žádaného směru a je prováděn směrovou nohou.

Druhý krok (běžecký) - je prováděn nesouhlasnou nohou v dostatečné vzdálenosti od sítě, zpravidla bývá dlouhý, je prováděn v situaci, kdy je spojnice ramen už kolmo k síti. V momentu, kdy pata nesouhlasné nohy došlápla na zem, začíná švih paží dopředu. Je to vlastně obdoba brzdícího kroku smečařského rozběhu, pouze zapažení se poněkud liší, děje se mírně pokrčenými pažemi na rozdíl od útočného úderu, kdy jsou paže napnuté.

Třetí krok (otáčecí) - jeho úkolem je dokončit přesun, ale hlavně otočit osu ramen (boků) znovu rovnoběžně se sítí, což je poloha vhodná pro správně technicky provedenou blokařskou akci. Proto krok otáčecí. Optimální je stav, kdy směrová noha má čas obejít nesouhlasnou nohu. Chodidlo směrové nohy je kladeno na zem blíže k okraji sítě (pokud to čas dovolí, je došlap kolmo na středovou čáru.) To má za následek stočení roviny boků a následně roviny ramen rovnoběžně se sítí. Paže jdou v momentu došlapu vnější nohy (směrové) nahoru mezi tělem a sítí a pronikají do pole soupeře. Zkušenosti však ukazují, že v časovém tlaku není možno zachovat optimální techniku. A tak se středoví hráči často dostávají do situace, kdy řeší rotaci trupu až po odrazu.

Trojúhelník

V situaci, kdy je výchozí pozice dvou blokujících na středu blízko sebe, hrozí, že by směrová noha středového blokaře mohla narazit na nesouhlasnou nohu krajního hráče. Proto doporučujeme, aby směrová noha středového hráče šla nepatrně vzad od středové čáry ve směru pohybu a vytvořila tak s následnými kroky jakýsi trojúhelník.

Krok-sun-krok - přesun na delší vzdálenost

Pokud se středový hráč nachází daleko od místa, kam se má dostat (4 - 5 m), nabízí se následující krokosled: krátký krok směrovou nohou následovaný rychlým přisunutím druhé nohy a teprve po tomto pohybu následuje klasický přesun během, který jsme popsali výše. Jednoduše řečeno pohyb je zahajován jakýmsi polkovým "krok sun krok&" následovaný tříkrokovým přesunem.

Činnost paží při přesunu

Při přesunu úkrokem - se paže drží v jedné poloze, ohnuté v loktech, připravené k odrazu.
Při přesunu během - se paže chovají zcela přirozeně, někdy sledujeme u hráčů zlozvyk držet paže při přesunu nad pasem (ruce ve výši ramen), pro což není žádné logické zdůvodnění.

Kolektivní přesuny a seskupování bloku

Hráč by měl při přesunu analyzovat situaci, zda bude blokovat sám nebo v dvoj či trojbloku. S tím souvisí rytmus přesunu i konečná podoba bloku.

Seskupování bloku

Krajní blokař zodpovídá za postavení bloku ve směru útoku. Musí být schopen "udrže" středního hráče na bloku a neuspěchat výskok. První povinností středního blokaře je zabránit rychlému útoku středem sítě. K tomu musí vyskočit současně s nahrávkou a blokem tlačit míč na prostředek sítě. Když je míč nahrán jinam, musí se přesunout do místa realizovaného útoku a zde blokovat. Musí doplnit blok a přizpůsobit se krajnímu blokaři. Dobře seskupený blok znamená, že paže zúčastněných hráčů vytvoří společně neprostupnou hráz pro útočníka.

Způsoby sestavení kolektivního bloku

Kolektivní blok se seskupuje vícerým způsobem, v praxi nejčastěji vídáme tyto základní způsoby:

Jeden hráč se blíží k druhému: používá se především při útoku soupeře po vysoké nahrávce, kdy krajní hráč je již v místě odrazu a středový hráč se k němu blíží různým způsobem přesunu. Zde je hlavním úkolem správně načasovat blok. Nebo je to situace, kdy krajní hráč přistupuje ke středovému, při útoku soupeře ze zóny VI.

Synchron: v poslední době je častějším druhem seskupení tzv. synchron, kdy se celá dvojice, popřípadě trojice pohybuje souhlasným směrem a během přesunu synchronizují hráči svůj pohyb i při rozdílné vzdálenosti k cílovému místu. Tento způsob seskupení je náročný na sladění rytmu přesunu i na seskupení bloku v místě odrazu, ale vynutil si ho vývoj volejbalu, který na jedné straně nutí všechny tři blokaře blokovat na středu sítě a na druhé straně se ve dvojici potom velmi rychle přesunovat k okrajům sítě. V některých případech se správné seskupení bloku (především paží) provede až po odrazu v letové fázi.

Výběr místa odrazu a načasování odrazu

Je velmi důležité vybrat okamžik výskoku. Je to jeden z nejdůležitějších prvků individuálního i kolektivního blokování. Když se blokuje útočník prvního sledu, je výskok prováděn společně s útočníkem nebo o něco později (záleží na individuálních schopnostech smečaře, výšce a rychlosti nahrávky). Je-li nahrávka vysoká, odraz se provádí až po výskoku smečaře.

Útočník nezná směr, který blokař uzavře. Útočník má výhodu ve výšce svého výskoku, protože má rozběh a smečuje jednou rukou. Blokaři skáčí někdy z klidu, někdy po krátkém přesunu a střetávají se s míčem dvěma rukama. Rozdíl ve výšce dosahu při výskoku smečujícího a blokujícího hráče může být 8 - 10 cm. Pokud je odraz prováděn společně s útočníkem nebo před ním, smečař bude útočit do padajícího bloku, který samozřejmě ztrácí svoji agresivitu.

V této situaci proletí míč mezi sítí a rukama hráčů nebo letí pryč po doteku ohebných prstů. Ideální blok se musí střetnout s míčem v momentu, kdy se pohyb hráče vzhůru zastavil a pohyb dolů ještě nezačal. Důležité je proto vyskočit později než útočící hráč. Načasování bloku vyžaduje, aby se míč dotkl bloku před nebo v nejvyšším bodě výskoku.

Pravidlo o bloku dovoluje přesahovat přes síť. Čím více přesáhnou ruce přes síť a přiblíží se k míči, tím větší prostor hřiště bude vykrytý. Blokař ve výskoku zpevní horní část těla a svalstvo ramen. Hlava je mezi pažemi, což umožňuje co největší přesah přes síť a průběžné sledování míče. Nohy jsou natažené a pohybují se vpřed, aby tak vyrovnávaly předklon horní poloviny těla.

Jestliže je míč nahrán dále než cca 50 cm od sítě, měl by blokař zahájit výskok v okamžiku, kdy se mu smečařova paže pohybuje před obličejem. Je-li nahrávka vyšší a dál než 1 m od sítě, odráží se blokař ještě později. Pro představu řekněme, že blokující hráč vyskakuje přibližně v okamžiku, kdy smečařova paže zahajuje úder do míče.

Činnost paží při odrazu a na začátku akce

Jakékoli omezení pohyblivosti způsobené držením těla je kompenzováno rychlostí, s jakou se paže dostanou nad síť. Pohyb paží vzhůru je rychlý a okamžitý. V okamžiku úderu smečaře musí blokař natáhnout paže až do "stropu", vytáhnout se z ramen (vytáhnout k uším) a z břicha. Pak přikládá dlaně k míči a má přitom otevřené oči.

Vlastní blokařská akce - přesah na bloku

Blokařská skoba

Míč "tlačíme" směrem do středu soupeřova pole, v momentu úderu by měly být paže v klidové poloze. Kontakt horních končetin s míčem nastává optimálně v době maximálního přesahu paží a nebo těsně před ním. V tomto momentu má blokař kontrahované svalstvo břicha, ramen a horních končetin. Hlava je v prodloužení trupu nebo skloněná. Pro udržení rovnováhy dochází k ohnutí v kyčelním kloubu a natažené dolní končetiny jsou sklopeny směrem k soupeři - skoba.

Z hlediska techniky vlastního provedení bloku je žádoucí, aby konečná poloha trupu byla rovnoběžná se sítí. V případě, že je osa ramen v úhlu s rovinou sítě, kdy je rameno vnitřní paže blíže k síti (známé natočení blokaře proti smečaři), vytváří blokařovy ruce vhodný "terč" pro vytlučení bloku smečařem. Protože je moderní volejbal především soubojem o čas, je situace, kdy středový hráč přichází do místa bloku na poslední chvíli nebo pozdě, velmi častým jevem. Nemá čas provést rotaci trupu, která je vhodná pro konečnou správnou polohu těla při bloku. Pro tuto situaci nezbývá než provést rotaci až po odrazu.

Zásada zní: paže by měly směřovat v závěru akce do zóny VI (což vlastně vždy otočí osu ramen nejen rovnoběžně se sítí a dokonce, že dostane rameno vnější paže blíže k síti).

Činnost rukou při blokování

Jedním z nejpodstatnějších požadavků na kvalitní blok je jeho přesah přes síť. Často ani kvalitní přesah paží nepomůže, pokud není dostatečná plocha rukou.

Paže se trčí šikmo vzhůru a jsou stále napnuté, rovnoměrně od sebe vzdálené. Prsty jsou roztažené a propnuté, palce směřují proti sobě a jsou blízko u sebe. Zápěstí je zpevněno a vytváří přirozené prodloužení paží.

Plocha rukou musí být velmi pevná, protože je to právě ona, která má nejčastěji kontakt s míčem. Proti vyspělým útočníkům, kteří útočí z velké výšky tvrdě a úder nestahují dolů, je vlastně rozhodující, zda ruce míč po úderu útočníka udrží.

Blokování podle druhu útočného úderu soupeře

Blokování útoku po vysoké nahrávce

Nahrávka je relativně blízko sítě

Úkolem bloku je vykrýt prostor. V případě, že je nahrávka relativně blízko sítě, snaží se blokující hráč dosáhnout co nejblíže k míči a tím prakticky zvětšuje prostor, který vykrývá. V krajním případě to znamená, že útočící hráč už nemá jinou možnost než se úderem střetnout s blokem. Pak už záleží jen na pevnosti bloku (především rukou), zda blokující hráč míč udrží.

Nahrávka je daleko od sítě

Při nahrávce dále od sítě je úlohou bloku vykrýt jistou část pole. Kterou část pole, to záleží na taktickém plánu družstva. Důležité je, aby si blokující hráči byli vědomi této sounáležitosti s celkovou koncepcí obrany. To souvisí i s technikou blokování. Blok v tomto ohledu musí být hlavně kompaktní, pevný a spolehlivý.

Krytí směru

Jak pro útok po nahrávce blízko sítě, tak po nahrávce daleko od sítě, vždy vykrývá blok nějaký směr možného útoku soupeře a to v podstatě třemi způsoby:

• Výběrem místa
• Výběrem místa s následným odrazem do strany (odskočením). Tento způsob se používá především u jednobloků.
• Pohybem paží do strany v momentu úderu útočníka

Blokování útoku prvním sledem

Pro blokování útoku soupeře prvním sledem vycházíme z postoje ve výchozím postavení (viz výše).

Důležité je časování bloku: blokující hráč by se měl odrážet k výskoku v momentu odrazu útočícího hráče nebo nepatrně po něm. Jinak řečeno, nohy se začínají napínat v kolenou, když míč opouští nahrávačovy prsty nebo těsně po tomto okamžiku. To souvisí s technikou. Jestliže v tomto momentu hráč provede nejprve ohnutí v kolenou a potom napnutí, nestihne zablokovat správně sehraný útok prvním sledem. Proto je nutné, aby čekal v nižším postoji s pokrčenými pažemi před tělem nebo se do tohoto postoje dostal před nahrávačovým kontaktem s míčem.

V momentu odrazu jdou mírně pokrčené paže nahoru mezi tělem a sítí tak, aby co nejrychleji a co nejdále pronikly do pole soupeře. Tím zmenší útočícímu hráči úhel, kam může útočit. To je velmi důležitý technický moment blokování útoku v prvním sledu. Pohyb paží stranou s cílem pokrýt jeden směr útoku má význam, jen když je splněna tato podmínka. Samotný pohyb paží bez přesahu nemá valnou účinnost.

Dopad z bloku

Místo a způsob dopadu

Dopad bývá v některých případech do stejného místa jako odraz. To je stav, který je možný fyzikálně jenom při vyšších nahrávkách, kdy blokující hráč skáče z místa nebo po úkroku. Při rychlých nahrávkách to není možné. Ještě ve vzduchu musí hráč otočit hlavu na své spoluhráče a pokusit se najít míč.

V dnešním volejbale jsou útoky hrány co nejrychleji a v kombinacích. Střední blokař skáče často v průběhu útočné kombinace soupeře dvakrát a nejen ve své obranné zóně. Po svém prvním výskoku na středu se musí přesunout na jeden z okrajů sítě, kde je prováděn útok, a zde blokovat podruhé. To je jeden z důvodů, proč musí být po dopadu při prvním výskoku mobilní. Pokud skáče na blok ve stejné zóně podruhé, může skákat s nataženýma nohama, ale nesmí spustit ruce dolů. Je velmi důležité, aby blokař trénoval dvojitý výskok.

Dopad je proveden měkce přes špičky nohou a ztlumen ohnutím kolen s následným obratem od sítě, aby se blokař mohl zapojit do následné herní situace.

Paže při dopadu

Činnost paží při dopadu je závislá na další činnosti. Pokud následuje další blokařská akce, zůstávají nahoře. Pokud ne, pokrčí se v loktech a chovají se přirozeně k dalšímu pohybu.

Otevření se pro hru po dopadu

Při rychlém přesunu u středových hráčů vidíme, že dopadají na vnější nohu, kolem níž rotují a otáčejí se směrem do vlastního pole a znovu se zapojují do hry v případě, že je míč stále ve hře.

Varianty techniky bloku z hlediska charakteru herní situace

Popisy variant blokování jsou obsaženy v předešlém textu. Rozeznáváme:

• blokování útoku prvního sledu
• blokování útoku ze zóny IV
• blokování útoku ze zóny II
• blokování útoku ze zóny I
• blokování útoku ze zóny VI
• blok. útoku druhého sledu po nahrávkách č. 2, 5, 6
• blokování v řetězci činností středových hráčů
• blokování v řetězci činností krajních hráčů

Sdílet